úterý 27. března 2018

když listí pláče

létali kolem sebe
jak listí
první poslední
nemohli sami najít nebe
byť čistí
v slunci poledním

tančili všemi stíny
jen spolu
i když se všemi
plakali z vlastní viny
až dolů
k tichu na zemi





středa 3. ledna 2018

Sbohem Ivi!

Včera jsem se dozvěděl šílenou zprávu:
Úžasná a krásná duše kamarádky Ivči už není...
Probrečel jsem s přestávkami celý den. Chtěl bych se s ní nějak rozloučit, ale když hledám slova, brečím zas...
Kdysi mi poslala jednu báseň a když jsem si ji teď přečetl, s hrůzou jsem si uvědomil jak sedí na to, co jsem včera prožíval...


Hodina mezi psem a vlkem Ticho, pak sten.

To venku praská staletý kmen

Stíny větví jak ruce starce, snaží se
uchopit marně co nadosah
Noří se do tmy, šátrají po střechách

Houkání sýce a skřípění vrat. Ke spánku žádný chvat.

Nocí je slyšet vlčí zpěv.
Neděsí, volá tě, zve tě zas zpět

utichl, jak předtím mnohokrát.

Tak zítra, zítra snad


Za ty verše připojila ještě pár slov:Jedna ode mě. I když temnější, tak snad taky pro hezký ráno 😊....s díky za to že jsi 😊....za to, co děláš


Ivčo díky za to že jsi byla a za to co jsi dělala!
Nikdy na tebe nezapomenu
!!!

 

čtvrtek 14. září 2017

Příběh dřevorubce




Byl sám a nešťastný...
 
...postavil dům, zasadil strom, splodil syna...


...pak všichni odešli...

...on zůstal se svými stromy...

...a byl s nimi šťastný.

čtvrtek 31. srpna 2017

Krajinami podlah Rajhradského kláštera

Byl jsem s Pavlou a Silvou v Rajhradském klášteře a zatímco ostatní návštěvníci zvídavě prohlíželi expozici o klášteře nebo krásně postavenou výstavu o Josefu Kainarovi, já chodil v předklonu absolutně nevnímaje cokoliv vystaveného a hledal své oblíbené Názděnky vtisknuté v dlaždicích na podlaze. Několik jsem jich našel a tohle jsou první z nich...




pondělí 31. července 2017

Židovský hřbitov v Kosově Hoře

Při nedávné dovolené jsme s mojí ženou našli starý židovský hřbitov v Kosově hoře. Bylo opravdu nutné trochu ho hledat ale stálo to za to. To místo má neuvěřitelnou atmosféru a byť v jeho těsné blízkosti vede frekventovaná silnice, vůbec ji nevnímáte, když stojíte mezi zarostlými hroby a polorozpadlými zdmi.
Budete-li mít cestu okolo Sedlčan, zkuste si najít čas a věnujte úsilí tomu, abyste ten hřbitov taky našli- stojí to za to!
No a v okolí je i hodně dalších zajímavých míst spojených s předválečnou židovskou komunitou...







neděle 23. července 2017

Můj vlastní prales

Když jsem zahajoval svojí výstavu v restauraci Radniční sklípek v Kroměříži, dostal jsem od přátel z nejbližších při té příležitosti knihu fotografií Josefa Sudka "Prales Mionší"...
Když jsem teď byl na dovolené na Slapech našel jsem při jedné ranní procházce lesem svůj soukromý Prales Mionší- těžko přístupné místo málo ovlivněné člověkem...
Je zvláštní jak taková místa mají úplně jinou atmosféru než všechno v jejich okolí...
Až tam zas přijedu, určitě se tam vrátím.